Desetiletí „mladých lingvistů“
Božena Bednaříková
Myšlenka pořádat pravidelná setkávání začínajících adeptů vědy jazykozpytné, tak trochu inspirovaná podobnou akcí na Slovensku (Kolokvium mladých jazykovedcov, jehož vůdčí organizátorskou osobností je již řadu let Mira Nábělková), vznikla v roce 2000 v Praze. Kolektiv mladých pracovníků Ústavu pro jazyk český AV ČR tehdy uspořádal první, tehdy ještě jednodenní setkání, na němž se dohodlo, že příští konference bude na olomoucké univerzitě a poté bude „putovat“ po univerzitních pracovištích dalších.
V roce 2001 se tedy konalo první setkání v Olomouci, již dvoudenní, a to pod novým názvem 2. setkání mladých jazykovědců (setkání počítalo jen s účastníky z českých zemí a ze Slovenska, ale mezinárodnost se brzy projevila účastí kolegů z Ruska, Běloruska, Bulharska, Polska, Slovinska, Maďarska, Německa, Rakouska, USA a dalších zemí). První olomoucké setkání rovněž započalo tradici tematického zaměření konference, prvním tématem byl Jazyk jako fenomén na přelomu tisíciletí. Název byl poněkud poplatný tzv. the turn of the Millenium, ale konference samotná přinesla mnohé příspěvky pokoušející se nalézt jakýsi integrační princip různých kognitivních, historických a kulturních přístupů k jazyku kolem magického roku 2000. Organizace konference se chopili nadšenci z katedry bohemistiky FF UP, a to Kateřina Křížová-Málková, Vladimír P. Polách a Petr Pořízka-Strouhal za vedení Boženy Bednaříkové. Posledně jmenovaná pak vedla dlouhý rozhovor s prof. J. Štěpánem z kat. filozofie, tehdejším proděkanem pro vědu a výzkum, o jeho přání, aby se právě Olomouc stala místem mladé lingvistiky. Když další univerzita v pořadí, tj. brněnská Masarykova univerzita, odmítla převzít pomyslnou organizátorskou štafetu, bylo rozhodnuto, že „mladí lingvisté“ skutečně zůstanou na FF UP v Olomouci, a to za významné duchovní (i finanční) podpory Hlavního výboru Jazykovědného sdružení ČR, především prof. J. Hoffmannové.
3. setkání mladých jazykovědců (druhé olomoucké) se konalo v r. 2002. Obrátilo se tehdy k tématu, jež jako by přežilo rok 2000, Vztah langue a parole v perspektivě „komunikativního obratu“ v lingvistickém zkoumání. Sledovány byly především vztah jazykového systému a procesu sdělování, interaktivní povaha jazyka a jeho úloha v komunikaci a pragmatice, obrat k řečovým procesům a sdělování, princip centra a periferie, vztah významu gramatického a významu ve smyslu kognitivním, intertextovost a interdiskursívnost apod. Poprvé byly otevřeny později pravidelné sekce literárněvědná a translatologická, prostor byl dán i tzv. školské komunikaci. Vystoupilo celkem 65 účastníků, mezi nimi i vítězové soutěže Student a věda, sekce Lingvistika a sekce Literatura. Tato tradice se od té doby udržela – konference tak byla „za odměnu“ otevřena i nadaným pregraduálním studentům. Později k nim přibyli i další studenti – členové grantových týmů, již vystoupili spolu se svými vyučujícími.
Rok 2003, tedy rok 4. mezinárodního setkání mladých lingvistů (označení „mezinárodní“ si tato konference již plně zasloužila), přinesl ústřední téma Jazyky v kontaktu/jazyky v konfliktu a evropský jazykový prostor. Otázky interlingválních kontaktů, vlivů a konfliktů vzbuzovaly zájem lingvistů již od klasických prací U. Weinreicha a E. Haugena z 50. let minulého století. Ve společném evropském společenství, kde jazyky fungují v rámci jednoho, sice velkého, ale snadno prostupného prostoru, kde bez významu nejsou ani oboustranné vlivy „transatlantické“, vyvstávají před moderní lingvistikou stále naléhavěji mnohá témata bádání. Která z vizí jazykové dynamiky v Evropě převáží, saussurovská force d´intercourse, nebo esprit de clocher? Jak se vypořádat s širokým polem otázek souvisejících, jako jsou např. bilingvismus a multilingvismus, jazyková výuka, jazyková norma a jazykové plánování, translatologie, jazykové a kulturní výpůjčky, internacionalismy, lokální dialekty, jazykové změny, interkulturní kontakty a interkulturní konflikty…? Tyto otázky měly stát v popředí pozornosti účastníků již tradičního setkání v Olomouci. Poprvé se v „předvečer“ konference samotné konal workshop, a to na téma Korpusová lingvistika, pod vedením Marie Kopřivové, která sama přišla s takovým nápadem uspořádat větší workshop ještě před zahájením setkání. Založila tak novou tradici, jež trvá dodnes. Dalším workshopem realizovaným v průběhu konference byla Internetová komunikace pod vedením Vladimíra P. Polácha. K organizátorům se připojili tehdy noví doktorandi kat. bohemistiky Ondřej Bláha a Miroslav Vepřek. S Petrem Pořízkou tak vytvořili zdatný tým, který zajišťoval další významnou aktivitu mladých lingvistů, a to večerní posezení při kytaře (kytarách). Příspěvků na konferenci zaznělo opět asi šedesát (tento počet se již udržel i v dalších letech, spíše se dokonce mírně zvýšil), publikovány byly ve vlastním sborníku (ne již ve Zvláštním čísle Jazykovědných aktualit jako dříve). Od r. 2009 jsou referáty otištěny v recenzovaném časopisu Bohemica Olomucensia (Lingvistice Iuvenilia).
5. mezinárodní setkání (r. 2004) mělo zcela nové téma a to Tzv. základní výzkum v lingvistice– desideratum, nebo realis? Přírodní vědy se rády chlubí svým základním výzkumem. Je pro ně zdrojem teoretických vývodů, následných výzkumů i společností tolik očekávaných aplikací. Existuje takový „základní výzkum“ i ve vědě o jazyce? Mohou jeho zdrojem a předpokladem být elektronicky zpracované a zpracovávané jazykové korpusy? Nebo je to jen desideratum lingvistických nadšenců, jež jen stěží může být přeměněno v realis…(?) Mladá lingvistika měla odpovědět i na další otázky: Je teoretická základna popisu situace jednotlivých národních jazyků zatížena „spisovnocentrismem“? Straníme při popisu jazykové situace aktivitám podavatele, nebo příjemce? Je možno (a záhodno) odstranit nevyváženost zřetele ke specifikům psané a mluvené komunikace? Je zpracování dat jako východisko teorie relevantní? Je možné překonat nadvládu „školské gramatiky“ nad naším rozuměním přirozenému jazyku? Předvečerní workshop Interlinguální a interkulturní kontakty a konflikty vedla Lenka Zajícová, dalším workshopem byl Syntaktický minimalismus (Andrea Hudousková-Volencová).
Funkce – funkčnost – funkcionalismus byl ústředním bodem 6. mezinárodního setkání (r. 2005). Hlavními podněty pro příspěvky a diskuse byly následující otázky: Jakou funkci má dnes funkce? Je to úkol/ poslání, nebo hodnota, anebo snad relace? Je pro nás slovo funkce neotřesitelným axiomatem, nebo jen jakýmsi lingvistickým mýtem? Jsou forma a funkce protipolné? Platí formalismus a funkcionalismus, nebo formalismus vs. funkcionalismus? Je jejich současný vývoj paralelní, nebo interdependentní? Hlavní workshop Co je jazyk? vedli Dan Faltýnek a Marek Nagy. Současně byla zahájena nová tradice pravidelných diachronních workshopů, a to péčí Pavly Machalové (později Roberta Dittmanna). V tomto roce nesl tento workshop název Co se starými texty na začátku 21. století? (aneb Starší české texty a jejich ediční a textologická problematika). Do staro/nového týmu vstoupila (vedle Andrey Hudouskové-Volencové a Pavly Machalové) Kateřina Vlasáková.
Téměř sedmdesáti příspěvky byla obsazena konference v r. 2006 (již sedmé mezinárodní setkání). Tématem byl Svět za slovy a jejich tvary, svět za spojením slov. Předvečerní workshop Mluva afatiků – hranice „normality“? měli na starosti opět Dan Faltýnek a Marek Nagy. Další workshop vedli Martin Foret a Petra Chvojková (Jak na neverbální, smíšené a komplexní texty?).
8. mezinárodní setkání (r. 2007) mělo téma méně obvyklé: Jazyková interakce a jazykové rozhraní a strategie cutting-edge“. Při percepci i produkci jazyka se uplatňují různé mechanismy, jejichž interakce jen stěží může být zachycena izolovanými jazykovědnými disciplínami. Existuje „rozhraní“ mezi zvukovou, lexikální, tvaroslovnou, slovotvornou, syntaktickou, stylistickou, sémantickou, textovou, pragmatickou (či jakou ještě další) „rovinou“? Existuje tedy „rozhraní“ mezi fonetikou, fonologií, morfologií, syntaxí, sémantikou, pragmatikou apod.? Lze snad provést „příčný řez“ těmito disciplínami? Je možné/výhodné/ strategické pokusit si o ostré „cutting-edge“?
Tyto otázky si pokládá nejen „tradiční“ lingvistika, ale i psycholingvistika, sociolingvistika, lingvodidaktika apod., ale pokládali si je i účastníci setkání mladých lingvistů v Olomouci. Hlavní workshop, a to pod názvem Systém – realizace – komunikace vedla tehdy Jindřiška Svobodová. Organizační tým byl opět obměněn, novými členy se stali Dan Faltýnek, Martin Foret, Petra Chvojková a Marek Nagy.
9. setkání neslo název tradičnější – Interkulturní komunikace a lingvistika. Soustředěnost padla většinou na tyto aspekty: jazyková a kulturní interakce, pohled sociolingvistický, antropologický, etnografický, „nepůvodní“ slova a struktury a jejich integrace; ortoepické, ortografické, morfologické, syntaktické, ale i sémantické a pragmatické důsledky; strategie mluvčího jako jedince a/vs. strategie jazykové komunity, jazyková politika (nejen) EU, jazyková ideologie, jazyková socializace, interkulturní komunikace a translatologie, interkulturní komunikace a výuka jazyků jako „cizích jazyků“. Vedle již zavedeného workshopu diachronního (Možnosti a meze české diachronní lingvistiky na prahu 21. století – Robert Dittmann) se objevily tři další, velmi slibné workshopy: Interkulturní komunikace – Petra Chvojková, Emocionální inteligence v každodenní komunikaci – Lucie Barbapostolosová a Jana Kovandová a Pohledy na jazykový systém z hlediska valenční teorie a generativní gramatiky – Katarina Čermáková a Andrea Hudousková-Volencová. Nově byla otevřena sekce intermediální komunikace. Novými členkami organizačního týmu se staly Lucie Barbapostolosová, Katarina Čermáková a Jana Kovandová.
Jubilejní, tj. 10. mezinárodní setkání mladých lingvistů (Olomouc 2009), neslo název s mnohými NE/NON v prefixu: NEpravidelnost a Nejednoznačnost v non/verbální komunikaci (a jejím popisu). Tentokrát se mladí účastníci soustředili na NEpravidelnost v řeči/jazyku a (ne)pravidelnost její (nejen) lingvistické deskripce, NEpravidlenost v komunikaci (non)verbální, NEpravidelnost v pohledu typologickém a diachronním, NEpravidelnost v pohledu interdisciplinárním, NEjednoznačnost v řeči/jazyku a (ne)jednoznačnost její (nejen) lingvistické deskripce, NEjednoznačnost v komunikaci (non)verbální, NEjednoznačnostt v pohledu typologickém a diachronním, NEjednoznačnost v pohledu interdisciplinárním, NEjednoznačnost/NEpravidelnost a ZNAK, NEjednoznačnost a NEpravidelnost a jejich INTERFACE(?). V předvečer konference se uskutečnil jeden z nejúspěšnějších workshopů v historii „mladých lingvistů“ vůbec, a to Čeština jako cizí jazyk: přístupy k budování komunikačních kompetencí, o jehož vynikající průběh se zasloužili Darina Hradilová a Jiří Nový. Z dalších workshopů jistě stojí za zmínku Problémy výzkumu staré a střední češtiny (Robert Dittmann), z nově otevřených sekcí pak sekce paleoslovenistická a sekce Obecná lingvistika. Do organizačního týmu přibyli Vít Gvoždiak a Karolína Haiderová. Jubilejního ročníku se účastnilo celkem 64 aktivně referujících.
Tradice olomouckých setkávání pokračuje, a proto není na místě psát tzv. závěr. Ale na místě je jistě poděkovat všem, kteří se jakýmkoliv způsobem na výchově mladé lingvistické (a interdisciplinární) generace podílejí. Byť jen svou účastí v roli posluchačské nebo diskusní, byť jen radou, povzbuzením, dobře míněnou kritikou. Přejme mladým lingvistům chuť a odvahu.